Seznámení s projektem

Při zmínce o alkoholu se mi rozzářily oči. Trochu jsem se usmála a taky zvedla ruku.
"Ehm..nevím, jestli se tady na to už někdo ptal, ale jak je to tu s ubytováním? Pokoje jsou tu po jednom, že?" zeptala jsem se starostlivě.

Michail Rosečkin

Jestli si sepíšete seznam, dá se sehnat během několika týdnů prakticky všechno. řekl profesor Seanovi a nakonec zodpověděl i dotaz slečny Mirelly (prosím, piš jméno nad příspěvek): Pokoje jsou troj až čtyřlůžkové, ale zatím jich je obsazených málo. Se sestěhováním není problém, pokud byste měli zájem. Zatím však máte volné pokoje po jednom, čísla 100 a výše.

Sean


Děkuji doktore. Zvednu se z lavice a pohledem zavadím o slečnu sedící kousek za mnou. Letomo jí zasalutuji dvěma prsty na pozdrav a pak výjdu z posluchárny. Čekám za dveřmi opřený o zeď a pokud slečna výjde, automaticky jí pozdravím a představím se jako doktor Sean Courtney.

Mirella
"Děkuji," mírně jsem se uklonila a vypochodovala z místnosti.
"Vy jste doktor? To je pěkná náhoda, já taky. Těší mě, jsem Mirella Vernengo. Mohla bych vás o něco požádat?" usmála jsem se.

Mirella
"No, bohužel jsem přišla pozdě a tak jsem neslyšela většinu informací. Mohl byste mi říct, co se probíralo na začátku? Mimochodem, já jsem chirurg. Asi na tom budeme podobně, pracovala jsem jenom během války Jižního bloku se Svazem..."
Na chvíli jsem se odmlčela a představila si Afriku podle útržků informací, co jsem měla. Chtěla jsem vědět víc, ale bylo mi trapné se vyptávat.
"Myslíte že je tu nějaká kavárna, nebo ještě líp hospoda?" prohodila jsem.

Sean


Nic moc podstatného, profesor Rosečkin nám jen nastínil co asi můžeme čekat od misí a kladl nám na srdce abychom měli u sebe svou identifikační kartu. Dále nám bylo řečeno že je doporučený fyzický trenink, a to minimálně 50 hodin měsíčně. Pak nás ještě odkázal na treninkové místnosti a dostali jsme varování nezdržovat se venku v noci kvůli nízkým teplotám. O hospodě se nezmiňoval ale zatím mě to netrápí, jelikož mám u sebe na pokoji dvě láhve whiskey. Na její účast ve válce jsem se raději neptal.

Mirella
"Mockrát děkuju... ehm...máte teď něco na práci? Nerada bych obtěžovala, ale chci si prohlídnout ošetřovnu, podívat se její vybavení a tak a myslím, že jako lékař byste u toho měl být. A mohl bychom si při tom trochu popovídat...teda kdyby vám to nevadilo," usmála jsem se a trochu sklopila zrak.

Sean


Ale to neni zač slečno... momentálně nemám co dělat, ostatní se šli potit ale já dnes opravdu nemám náladu. Také jsem se chtěl zajít na tu ošetřovnu podívat, takže pokud vám smím nabídnout svůj doprovod, bylo by mi ctí. Nabídnu jí rámě.

Mirella
S úsměvem jsem přijala a trochu se začervenala. Tohle se mi nestalo už hodně dlouho.
"Říkal jste, že jste pracoval v Africe. Nevadí vám o tom mluvit? Tyhle věci mě dost zajímají... jako asi každého," prohodila jsem cestou, abych prolomila ticho.

Sean


Vykročím směrem k ošetřovně. Ne, nevadí... pracoval a žil jsem tam od té doby co byla rozpuštěna má armádní jednotka. Zamiloval jsem si tu zemi. Žil jsem v jedné vesničce, dělal jsem jim lékaře a bavil se lovem. Z lovu a prodeje surovin jsem si financoval léky a další potřebné věci... a jinak byste si neuměla představit spokojenější život. Mimo chamtivost "civilizovaných" lidí... je to ráj na zemi pro někoho kdo se nebojí se otřít o práci.

Mirella
"To zní nádherně," zasnila jsem se. "Jací jsou tamní lidé? Kolují různé fámy o barbarských domorodcích, ale z vašeho vyprávění vypadají jako milí lidé. Proč jste vlastně odešel?"

Mirella
"Ušlechtilé," přikývla jsem. "Je krásné, že je na světě místo, kde ještě lidé žijí podle starých zvyků a hodnot... Ale obejde se vaše vesnice bez lékaře?"

Sean


Mají ještě svého šamana. To je lékař srovnatelný se mnou nebo s vámi. Jen používá víc přírodní látky. A někdy i hrubou sílu... při té vzpomínce mi přes tvář přelétne lehce pobavený úsměv. Nu a co vy slečno? Copak mi na sebe prozradíte?

Pousmála jsem se. "Popravdě toho nemám tolik k vyprávění jako vy.., hned po vysoké jsem se přidala k armádě, protože jsem chtěla pomoci zemi. Neumím ale moc bojovat, jenom základy."

Mirella
Trochu jsem se začervenala.
"Děkuji... no ono to nebylo až tak zlé," pokrčila jsem rameny a krátce se mu podívala do očí. "V životě jsou horší věci, než fyzická zranění, o tom vám ale jistě nemusím vyprávět."

Mirella
"Trochu jsem se uculila. "No... to byl tak trochu důvod, proč jsem po válce nemohla najít práci... prostě se občas ráda napiju. Občas trochu víc..."

Sean


Rozhodně by mi nevadilo. Natáhnu k ní ruku. Sean.