Subjekt: Ivan „Parovaya Tigra“ Čujkov
Věk: Pomalu ale jistě mu táhne na 900
Výška: 180 cm
Váha: 70 kg
Původní národnost: Rus
Povaha: Je to takový flegmatik, naučil se, že lepší je se do ničeho moc nemíchat a zasáhnout se musí jen když je opravdu třeba. Po letech strávených ve službách Ruských vojenských složek se raděj vyhýbá všem konfliktům, pokud to jde. Plnit rozkazy je ale to jediné, co umí, takže při plnění úkolu jedná jak mu velí jeho vojenský instinkt.
Je ale velice společenský, nerad je sám a čím více lidí a zábavy kolem, tím lépe, to jediné ho totiž celé ty roky drželo při zdravém rozumu.
Záliby: Mezi jeho záliby patří hlavně rozmluva s přáteli, potom poker a rád hraje takové ty hry, kde se hráči snaží pomocí nápověd uhodnout přesné znění příběhu. Má rád Čingischána, se kterým se bohužel neměl nikdy možnost setkat.
Životopis: Je třinácté století, nacházíme s Rusku oslabeném vnitřními boji, v jedné neznámé vesnici a ještě neznámější chalupě se narodil mladý Ivan. Normální zdravý chlapec, nijak lišící se od ostatních.
Ivanovo dětství moc dobře neprobíhalo, zemí vládla bída a chudoba a už od mala musel pomáhat s obděláváním pole, aby měli co jíst. Jenže jak Ivan dospíval, tak mohutněl a sílil a v sedmnácti letech už vypadal jako dospělý muž. A jako na potvoru, zrovna v ten čas rusko napadla mongolská invazní armáda a pro Ivana si přišli verbíři, aby ho odvlekli do řad Ruskéh vojska.
Pro Rusy to nevypadalo vůbec dobře, při jednom ze střetů jejich početní převahu převálcovala jízda mongolských lučištníků. Ivanova skupina neměla žádné koně a tak nemohli dělat nic jiného, než se nechat odstřelovat šípy. Ivana zachránilo jenom to, že byl zhruba uprostřed skupiny a když skropili jeho druhy a jeho zasáhli do ramene, tak spadl na zem a ostatní mrtvoly ho zaštítili. Jen zázrakem se mu tam povedlo přežít, když po něm jeho živý druhové šlapali a na záda mu padala další a další těla.
Všichni už byli pobiti a mongolové na svých koních táhli dál. Ivan se vyhrabal z hromady těl a začal hledat někoho, kdo by přežil podobně, jako on. Jenže nikoho nenašel. Zhruba věděl, kudy přišli a tak se rozhodl, že půjde zpátky, ale najednou uviděl na obloze světlo. Jasný zářivý plamen, se rychle řítil z nebe směrem k Ivanovi. Ivan si myslel, že ho bůh trestá za to, že přežil a nepadl se svými spolubojovníky a tak se dal na útěk. Utíkal tak, jako ještě nikdy v životě, neohlížel se a najednou se ozvalo svištění, potom rána a něco ho vymrštilo do vzduchu.
Když se Ivan probral, ležel na zemi a kus od něj byl veliký kráter, který dopadl na mrtvoly. Ivan se k němu zvědavě přiblížil a nelezl tam kámen, do ruda rozžhavený. Připozdívalo se a z kamenu šlo teplo, Ivan se rozhodl přečkat noc u něj…
Ráno se vzbudil, kámen už byl studený a Ivan si ho vzal s sebou. Byl velký asi jako pěst.
Po několika dnech dorazil Ivan do svojí vesnice a hodlal tam zůstat. Z kousku kamene si vyrobil přívěšek, jako památku na to co se stalo, ale nikomu o tom neřekl. Zbytek kamene rozdrtil na prach a nechal ho potopit se v řece.
A tak si Ivan dál žil svůj život, jenže problém byl, že na něm nebyl znát zub času a taky si všiml svojí zvýšené regenerace. Jeho rodiče už dávno zemřeli a Ivan pořád vypadal, jako ten mladý dospělý muž.
Nevěděl co má dělat, nic ho pořádně nebavilo a jeho život byl moc dlouhý. Poté si vzpomněl, že jediné, při čem měl štěstí, byl boj a tak se vydal zpátky do ruské armády.
A tak Ivan procházel různými érami, kde bojoval ve všech ruských válkách, účastnil se stovky, možná tisíce akcí a nasbíral za ta léta mnohé zkušenosti.
V bitvách přežil vždy díky jeho rychlé regeneraci. Kulky ho sice bolely, ale nijak ho neohrožovali na životě a zatahující se tkáň je vždy vytlačila ven z těla. V dřívějších dobách přišel při boji s křižáky o ruku, ta mu ale během týdne kompletně dorostla.
Co se týče jeho ambicí, vždy se řídil rozkazy a nařízeními velitelů, ale ve dvacátém prvním století si řekl, že by projednou mohl být on ten, co bude utvářet chod státu. Jenže na to zatím neměl „dostatečné zásluhy“. Vždy si jednou za čas změnil přijmení, rodné číslo a číslo občanky, aby předešel nějakým nepříjemnostem ze strany vlády a tak vlastně jednou za čas začínal na novo. Ale vždy se rychle prokousal začátkem jako řadový voják a pak se dostal mezi elitu díky jeho schopnostem a zkušenostem.
Nyní nastal čas se přidat k novému projektu Chronos. Přešel sem rovnou od speciální protiteroristické jednotky, protože teroristy Ivan nikdy moc nemusel.
Opravdu nedávno dostal Ivan při jedné akci přezdívku „Parovaya Tigra“, anglicky mluvící spolubojovníci mu říkali Steam Tiger. Jednou při výsadku na teroristickou základnu se Ivan sám prostřílel přes první obrannou linii teroristů a následně zmizel, jako pára nad hrncem. Jeho spolubojovníci mysleli , že je mrtvý, jeden totiž tvrdil, že ho zasáhli do hlavy, ale když se dostali do centra, tak zjistili, že někdo útočí na teroristy ze zadu a to byl právě Ivan.
Doba, o kterou se zajímáte: Jedenácté až třinácté století. Fascinuje ho Mongolsko, zejména Čingischán se kterým se chtěl vždy vidět, ale nějak to nestihl.
Cíl na tomto světe: V této éře má na rozdíl od těch předchozích velké ambice, chtěl by se propracovat až do vlády Svazu a uplatnit tam trochu zdravého rozumu. Jeho prvotní cíl by zřejmě byl návrh na znovusjednocení s Jižním blokem a to jakýmikoliv prostředky. Svaz je sice dobře vojensky vybaven, ale kvůli slabé ekonomice lid strádá.
Poté, co by se Svaz zabezpečil ekonomicky, by se pokusil o Alianci s ostatními státy, ve které by měl Svaz rozhodující slovo.
Schopnosti:
Lv.1:
Vojenské znalosti všeho druhu:
Umí bojovat s mečem, střílet z luku, vrhat nožem, jezdit na koni, přežít v divočině, zná mechanismus zbraní, umí řídit tank, letadlo, loď, auto, náklaďák, vrtulník a další dopravní prostředky, u kterých většinou zvládne opravit jednoduché závady. Zná taktiku boje v menších skupinách i ve větších, jednotlivec proti přesile a podobně. Taky má letité zkušenosti s velením malých skupin i armád. Má výcviky u speciálních jednotek, pro vzdušné, obojživelné i pozemní akce.
Rozumí politice, ekonomice a celkově se zajímá o dění ve světě a porovnává ho s minulostí, kterou zažil.
Boj beze zbraně lv.2- Prošel stovkami výcviků a zažil spoustu změn v stylu boje, ale při souboji nepřemýšlí, má to všechno už léta zažité, takže jedná automaticky.
Skrývání se lv.2- Dovede se dobře plížit a skrývat, tichý pohyb mu nedělá problém. Většinou má z dlouholetých zkušeností vypozorované, co je dobrý úkryt a co není.
Přesvědčování lv. 2-Je dobrý v ovládání svého jazyka, čímž je myšlena výřečnost. Pomocí bystrých odpovědí, dobře volených slov a silného charizma si dokáže Ivan získat druhé na svou stranu.
Střelba lv.3- Je to dobrý střelec, armáda ho naučila, prověřila a on prošel. Po těch letech už má celkem slušný odhad, takže dobře strefí i pohyblivý cíl.
Obrázek nebo popis postavy:
- Spoiler:
