Jde mu o život! (Mise pro Kashikeho a Mirellu

Když jste přiběhli na nemocniční oddělení, zjistili jste, že je to ohromná hala rozdělená vzduchotěsnými komorami a skleněnými dveřmi a vybavení je tu opravdu špičkové. To už ale u vás stál profesor a nabádal vás k jedněm z dveří. Rychle, rychle, nemáme čas. Jeden ze subjektů se vrátil těžce poškoz...ochrnut a s vážnými zdravotními problémy. Vypadá to, že v jedné z jeho plic je cosi, co musíte vyjmout.
Došli jste do pokoje, kde byly přístroje, rentgeny, počítače a mimo jiné ležel na stole sýpající muž. Dostali jste minimum času na základní hygienu a převlečení.

Sean


Rychle se převleču a vydrhnu. Při vstupu do oddělení s lůžkem až chrlím na personál otázky. Co se mu stalo?

Mirella
Ve spěchu jsem se opláchla a převlékla jsem se do sterilního. Vydala jsem se rovnou k tomu muži a prohlídla si zranění. Nevypadalo vůbec hezky. Než jsem začala něco dělat, chtěla jsem si poslechnout odpověď na Seanovu otázku.

Michail ROsečkin

To právě nevíme. Byl už docela dlouho na misi ve starím Římě, někdy v letech 30 před naším letopočtem. Zdá se, že si ho někdo spletl a vyústilo to v zásah vojáků.
Muž se mezitím docela svíjel, vypadalo to, že má něco opravdu zaraženého v hrudi, která už byla otevřená. Cosi kovového. Také jste si mohli všimnout, že ten muž je docela zarostlý a má delší vlnité vlasy.

Sean


Napojte ho na přístroje a zajistěte dýchání přes druhou plíci. Chci mít po ruce resuscitační jednotku (takové ty dvě žehličky) a začněte odsávat krev z rány. Nebo se v té krvi utopí. Vytáhnu z kapsy baterku a prosvítím mu zornice očí. Mirello, podívej se na ten předmět v hrudi. Odhaduji to na hrot kopí.

Mirella
Přikývla jsem a podívala se dovnitř. "Vypadá to tak. Naštěstí to ale není moc hluboko," zkonstatovala jsem.

Hrot byl skutečně zaražen celkem mělko v plíci, stále tu ale hrozilo prasknutí vlivem tlaku okolního vzduchu. Sestry hned přiezly, co jste žádali a začaly odsávat krev. Chlapík vypadal relativně vpořádku. Zornice reagovaly s menší prodlevou, ale nic vážného.

Sean


Fajn, vyndáme tu věc ven ať to máme v cajku. Hluboko to neni, mohlo to být daleko horší. Vezmu ze stolu chirurgické lžíce a přejdu si líp k ráně. Mirell, vezmi si dva háky a až ti řeknu tak trošku roztáhneš žebra. Sestro, budeme zatavovat cévy, tak buďte připravená.

Mirella
Vzala jsem si háky a připravila se na povel.

Sean


Připravím se se lžícema nad hrot a chvilku počkám aby Mirella mohla dát háky na místo. Teď.

Mirella
Jak jsem zaslechla povel, roztáhla jsem trochu žebra, aby mohl Sean vyjmout ten hrot.

Sean


Lžícemi opatrně obejmu hrot a vytáhnu ho ven. Odložím je a vezmu chirurgickou pájku. Začnu zatavovat cévy a pomalu uzavírat ránu.

V momentě, kdy jsi chtěl hrot vyndat, hrot zčernal a pacientovi se přitížilo. Okolo hrotu se objevilo jakési černé žilnatění, které se rozšířilo vždy, když jsi se ho dotkl lžícemi.

Sean


Co to do hajzlu?? Fajn, sestro, tampony. Vezmu si několik tamponů a zkusím hrot obalit.

Hrot je obalen, ale zase se ani nehne. Pacient trochu sípá, ale vypadá to, že mu to způsobuje menší bolest, než předtím.

Sean


K čertu... já si snad pošlu na patologii pro otvírák. Znovu vezmu lžíce a přes tampony hrot uchopím a pokusím se ho vytáhnout.

Teď už se hrot hnul celkem bez problémů. Vyndal jsi ho, ale stejně po něm zbyla černá, rozšklebená díra.

Sean


No to je paráda... odeberu zčernalou tkáň a pošlu jí na přednostní rozbor. Pak se pokusím zatavit cévy v ráně abych zastavil krvácení jak jen to jde.

Ať děláš, co děláš, ten chudák pořád umírá. Když jsi se tkáně dotkl skalpelem, opět zareagovala černá hmota a žilnatění na plíci zčernalo ještě víc.

Sean


Otočím se na asistenty. Okamžitě ho napojte na vnější oběh a plíci odstavte. Černých bodů se nesmí dotknout žádný kovový předmět. A dejte mu krev...

Mirella
Překvapeně jsem zírala na to zranění. S něčím takovým jsem se nikdy v životě nesetkala. Svůj pohled jsem upřela na Seana, který zvládal nečekanou situaci skvěle.
"Co mám dělat?" zeptala jsem se.

Mirella
Přikývla jsem a odstoupila. Začala jsem se přehrabovat ve všech možných nástrojích, ale všechny byly kovové. Nakonec jsem přece jen našla to, co jsem hledala a podala nůž Seanovi.

S keramickým nožem to bylo o poznání lehčí- rána už nijak neprotestovala a pacient byl ve vyrovnaném stavu napojen na vnější oběh. Zatavování cévek nebylo těžké.

Později jste si všimli, že celou tu dobu vás sledoval profesor. Úchvatné, úchvatné... řekl s obdivem.

Sean


Když je konečně hotovo, odejdu ze sálu a strhnu si rukavice. Dojdu až na chodbu kde se sesunu k zemi. K čertu... už jsem skoro zapomněl jakej je to stres...