Subjekt: Nico Clarke
Věk: 25
Výška: 175 cm
Váha: 66 kg
Původní národnost: Brit
Povaha: Svým způsobem hrdý, příliš neuznává autority, rád rebeluje. Nedělá mu problém společnost lidí, když je shledá sympatickými, což se ovšem zas tak často nestává. Nemá rád, když se někdo povyšuje nad ostatní, zejména pak nad něj. Baví se nad lidskou blbostí.
Záliby: salóní kouzla a triky, kouření. Pozorování ostatních lidí, troušení poznámek a jak se někdy zdá i vyvolávání rvaček.
Životopis: Londýn. Srdce Anglie. Není to zrovna nelepší místo, kde vychovávat děti. Ale člověk si často nevybírá. Zvláště ne, zemře-li pár hodin po porodu svého prvního dítěte.
"Ohromná tragédie. Strašné neštěstí..."
Děcko v děcáku už žádné z těhlech soustrastných keců neslyší.
"Další dítě nějaké feťačky. Byla dobrá akorát tak na to, aby se nechala zbouchnout a pak chcípla..."
Nastává čas keců zdánlivě jiných. Ve skutečnosti to vyjde na stejno. Je to jenom o tom, jak se s tím vyrovnáš sám.
---
Seděl u zadního vchodu děcáku na zaflusaných schodech. Potáhl z cigarety a poslal jí dál, zatím co se snažil zamaskovat kuckání. Když je vám osm, máte často poněkud jiné priority, než dospělý. Nico Clarke byl hrdý na to, že se dostal mezi tuhle partu ranařů. Znamenalo to nejen to, že už se nemusí bát o svojí svačinu, ale i to, že by se o ní měli brzo začít bát ostatní. Co mu bylo potom, jestli paní Harrisová bude nadšená?
---
Hodiny na kostele odbíjeli deset hodin, zatím co dvanáctiletý klučina zastavil pod pouliční lampou a obrátil list. Byl na sebe hrdý, předchozí stránku mu netrvalo přečíst víc, než patnáct minut! A pak prý, že když bude zatahovat, nebude nic umět.
Normálně by tu knihu ani neotevřel, ale možná za to mohli ty obrázky na obalu. Když byl menší, byl u nich v děcáku na návštěvě nějaký chlápek, co všechny tyhle serepetičky měl. Nico z toho byl unešený až do doby, kdy mu s kámošem po představení šlohly sako. Nevěděl, čím to je, že o iluze přicházel vždycky tak rychle.
Teď ale teprve chápal, jaké to bylo celé úžasné. Zaklapl knihu a začal se sám pro sebe tiše pochechtávat. Pak se vzpamatoval a vyrazil rychlým krokem "domů". Už tam měl tři hodiny být.
---
V patnácti ho vyhodili ze školy. To nebylo pro nikoho žádné překvapení. Překvapující bylo spíš to, že ho nevyhodili už dávno. A také to, že se nezačal jen tak potloukat ulicemi. Nico měl již nějaký čásek zvláštní zálibu, která iritovala skoro všechny v jeho nejbližším okolím.
"Hej, hej, Liame! Potřeboval bych půjčit pár liber!"
"Nas*r si!"
Pokrčil rameny.
"Jak chceš."
Všechny potom velmi pobavilo, když vyndal jeho peněženku ze zadní části svých kalhot.
Brzo s tím začal vystupovat po barech. Co si budeme nalhávat, moc to neneslo.
---
Staré vychovatelky nebrečely a malé děti mu nemávali kapesníčky na prahu na rozloučenou. Tak to bývá jenom ve filmech. S děcákem se rozloučil vztyčeným prostředníčkem. Pak se obrátil a nikdy už tam nevkročil. Večer se sešel s partou v hospodě.
---
"Pane Clarku, čelíte závažnému obvinění!"
Pokrčil rameny. Co asi tak mohl dělat? Samozřejmě že kradl, co si mysleli, čím se asi měl živit? Jako rozenému kouzelníkovi mu to šlo snadněji, než co jiného. Ale aby někoho odprásknul? V životě ani neměl v ruce bouchačku. Neměl ani zbrojní pas! Jak se zdálo, tady to byla přitěžující okolnost. Kdyby aspoň věděl kdo to na něj hodil. Nepřítomně si zavěsil malíček do tunelu v pravém uchu.
"Pane Clarku!"
Trhnul sebou tak, že si to ucho málem urval.
---
Myslel si, že to ve vězení nebude zas tak špatné. Teplé jídlo třikrát denně, střecha nad hlavou, práce... Pletl se.
Kov zazvonil o zem.
"Věděl jste, že Houdiny se dokázal dostat z jakéhokoliv typu pout, která v jeho době byla vyráběná? Moc šikovný chlapík, fakt."
Strážný se nestačil otočit včas.
Bylo jich tam dalších dvacet.
---
Říkali, že poslední dobou začíná z nedostatku nikotinu šílet. Kouřil od osmi. V patnácti vykouřil dvě krabičky denně. Asi měli pravdu.
"To už je tenhle měsíc po sedmé pane Clarku. Chápete asi, že to nemůžeme nechat jen tak. Radili jsme se s vedením."
Mlčel s hlavou skloněnou a pohledem upřeným dolů na stůl. Byli na něj neobvykle milý. Dokonce mu dali cigaretu. Napadlo ho, že chtějí, aby byl plně při smyslech, až mu oznámí to nejhorší.
"Jste opravdu šťasný muž pane Clarku, víte to?" dozorce přešel okolo stolu za jeho záda.
Něco nesrozumitelně zamumlal.
"Zdá se, že vám je ochotný někdo dát šanci."
Prohlášení nevyvolalo reakci, jakou dozorce očekával. Po chvíli ticha tedy pokračoval a vysvětlil Nicovi co a jak.
"Bez cigaret?"
Na okamžik dozorce napadlo, že ten chlap nemyslí na nic jiného, než na nikotin.
"Jsem si jistý, že budete mít dostatek nikotinových náplastí, budete-li je potřebovat."
Zase žádná reakce.
"A můžeme vám vrátit váš kufří, pokud tedy... hmm... budete chtít."
Nico zvedl hlavu. Jeho kouzelnický kufřík!
Doba, o kterou se zajímáte: dějiny evropy, zvláště antika a 20.století. Pravěk (Gobekli tepe). Amerika - Aztékové, Mayové, Inkové. (toť zájmy majitele postavy, co se týká postavy samé, je to trochu slabší
)
Cíl na tomto světe: Vypadnout z projektu až bude moct a bude si jistý, že ho znovu nezavřou, dokončit destrukci svých plic a život kouzelníka.
Schopnosti: Úroveň 3- Kouzelnické schopnosti. Mizení věcí, dostávání se z provazů a pout, odvedení divákovi pozornosti ve správnou chvíli. Rozený (a nedoceněný) kouzelnický talent.
- Pouliční rvačky. Aneb styl "prašť ho dokud můžeš". Získaný zkušenostmi z dětských let z ulic a pozdějších ve vězení.
- Paměť - k dobrému kouzelníkovi patří dobrá paměť. Nečekejte ale od něj, že by si rychle zapamatoval nějaký psaný text, to by nejdřív musel umět alespoň obstojnou rychlostí číst. Když mu ale do ruky vrazíte balíček karet a dáte mu dvě a půl minuty, dokáže vám pak říct jejich přesné pořadí. Platí také o prostorové a situační paměti.
Úroveň 1- Orientace. Jako městské dítko se dokáže celkem obstojně orientovat. Pokud nějakou cestou už šel, není příliš pravděpodobné, že by netrefil zpátky nebo zabloudil. Ikdyž náhoda je blbec.
- Čuch na lidi. Jakýsi zvláštní smysl, vyvíjící se u salóních kouzelníků dříve či později v menší, či větší míře. Nejčastěji používaný těmi, kteří se zabývají hypnózou, k tomu, aby odhadli jejich sugestibilitu. Nico se hypnózou nezabývá a tak je u něj tento smysl lehce zakrnělý.
- Čtení. Když čte, nemusí při tom pohybovat rty. To je ale asi tak všechno, co od něj můžete čekat.
- Psaní. Kdo doufá, že po něm něco přečte je asi trochu vedle. Ikdyž, i takový lidé existují.
- Historické znalosti. Něco se v té jeho hlavě přece jen uchytilo. Řekne vám, že Houdiny žil v dvacátém století a začínal u cirkusu. A jeho nejslavnější čísla. A spoustu dalších věcí. Nebo chcete radši slyšet o Cooperfieldovi?
Obrázek nebo popis postavy:
(zatím musí stačit avatar, nejde vložit obrázek
Zevrubné info:
- v každém uchu má tunel + jednu dírku
- má červené rozcuchané vlasy
- a šlachovitou postavu)
